Již tolikrát zmiňovaná psychologická „veličina“ se stala předmětem dohadů, co vlastně vyjadřuje, protože už samotná inteligence, jakožto abstraktní pojem nemá jasnou definici. Ale nediskutujme nyní o tom, co je to IQ a inteligence, přijměme to jakožto určitou pomůcku k určování toho, jak různí lidé rozdílně reagují na konkrétní testy, a jestli existuje přímá úměra mezi schopností žáka studovat-učit se a velikostí jeho IQ.
Když si vlastně představím školu, tak ta má určité nastavení úrovně obtížnosti látky tak, aby ji zvládl co možná největší počet žáků. Největší zastoupení co do počtu (pokud se nebude jednat o nějak pečlivě vybranou skupinu) budou jedinci s IQ v rozsahu 90-110, tedy průměr, dále budou zastoupeny dvě krajnosti podprůměrného IQ a nadprůměrného IQ. Myslím, že je zbytečné diskutovat o tom, jestli je bystřejší vždycky ten s vyšším IQ, ale můžeme. Jestli je hloubavější a v neposlední řadě úspěšnější.
Je opravdu velikost IQ nějaký determinující prvek, nejedná-li se o vysloveně nízké hodnoty? Neplatí, že pokud člověk dosáhne alespoň IQ 90, může už být vzdělavatelný, a to minimálně středoškolsky?
Je to amatérský a velmi zjednodušený text, ale osobně mně zajímá, kolik (IQ) podle vás stačí k úspěchu ve škole i v pozdějším životě? Samozřejmě že všichni to nemůžou zvládnout, ale větší část to dokáže, nezávisle na této abstraktní hodnotě. Já jsem kritikem zjednodušeného nazírání na lidskou inteligenci, navíc důležitý je její rozvoj, dělá to škola dostatečně? Ideální by bylo vzdělávání individuální, šité na míru, protože pokud někdo přiřadí nějaké stejné číslo dvěma lidem, nebudou to stejní lidé a nebudou mít stejné schopnosti, o tom jsem přesvědčen.
