Krize ve vztahu

Príspevok v téme: Krize ve vztahu
katush94

Je mi 19 let. Už 9 měsíců mám přítele - o 13 let staršího. Potkali jsme se v práci a zhruba tak půl rok našeho vztahu byl opravdu krásný. Překonali jsme to, že jsme se díky mému věku, škole a dalším mým povinnostem nevídali tak často, jak by se slušelo, přenesli jsme se i přes nesouhlas mých rodičů. Samozřejmě jsme se občas pohádali, ale náš vztah byl silný, vždy jsme vše překonali. Byli jsme do sebe opravdu moc zamilovaní a vůbec jsme nepřemýšleli nad tím, že by nám naše rozdílné životy či větší věkový rozdíl mohl činit nějaké potíže. Avšak můj problém byl ten, že jsem se velice snadno naštvala kvůli úplné maličkosti. Věděla jsem, že na něj nemůžu být pořád taková, ale dlouho to vypadalo, že jsem se ještě nepřiblížila hranici jeho trpělivosti. Je to můj první vztah, tudíž jsem neměla žádné zkušenosti. V jedné jeho etapě jsem dokonce cítila, že mě miluje daleko více než já jeho, a ačkoliv je to samozřejmě pěkný pocit, cítila jsem se tak trochu svázaná a nevěděla kudy kam, snad je to u prvního vztahu pochopitelné. Poté přišla má operace, po níž jsem musela zůstat dlouho doma, on byl v práci, s kamarády, tolik jsme se neviděli a mě hodně mrzelo, že místo toho, abychom si alespoň večer chvilku psali, se omluvil s tím, že je unavený a šel spát. Tady se začal trošku projevovat náš věkový rozdíl. Ale jinak to byl vztah pořád krásný, říkali jsme si opravdu pěkné věci, plánovali do budoucna, milovali jeden druhého. Hlavně mi pořád opakoval, že i přes všechny jeho zkušenosti jsem láska jeho života, že s nikým ještě tak šťastný nebyl. Ještě předtím se mi ovšem svěřil s tím, že se bojí do toho jít po hlavě, neboť byl už mnohokrát předtím zklamán. Nakonec se však stejně nechal unést. Jenže pak přišel poslední - kritický měsíc. Asi už byl mými občasnými náladami opravdu otrávený a naznačil mi, že uvažuje nad vztahem s někým jiným. Tehdy mě to hodně vzalo a on se mi omlouval, že to tak nemyslel, jen mě chtěl trochu popostrčit, abych své chování změnila (protože když si zpětně čtu naše konverzace, musím uznat, že v některých chvílích jsem na něj byla opravdu zlá, zatímco on byl hodný a velmi se snažil mi pomoci). Později mi oznámil, že tím někým myslel svou blízkou kamarádku, se kterou trávil hodně času. Ona ho uháněla již velmi dlouho a on ji vždy odmítal, protože měl mě. Proto jsem ten poslední měsíc začala být hodně podezřívavá, hádali jsme se ještě více a nakonec to vše vyvrcholilo v nynější situaci. Bohužel jsem měla slabou chvilku a přečetla si jeho soukromou konverzaci, která potvrzovala, že se se mnou nejspíš rozejde, neboť už se mnou není šťastný a bude s onou slečnou. Nemohla jsem mu to neříct a myslím, že tento čin ho opravdu zklamal. Řekl mi, že od té doby se v něm něco zlomilo a už mě nedokáže milovat tak, jako tomu bývalo dříve. Proto také nastala fáze rozhodování, s kým z nás dvou bude a asi chápete, že je to velmi bolestivé. Samozřejmě, každá by se na něj v takové situaci už vykašlala, ale já ho mám pořád velmi ráda, zvlášť, když si uvědomím, že pokud bych se nechovala jako malé dítě, nemuselo by k nynější situaci vůbec dojít. Před několika týdny mi řekl, že se spíše přiklání k našemu rozchodu. I jeho to velmi vzalo, plakal, přecejen ke mě pořád něco cítí, nakonec jsme se však rozhodli, že dáme věcem ještě šanci a dáme si nějaký čas na to, aby se věci urovnaly. Jde zejména o to, jestli se jeho city ke mně vrátí. Od té doby jsme se již mnohokrát viděli a ve většině případů to bylo moc krásné. Vypadali jsme jako bezproblémový zamilovaný pár, ať už jsme šli nakupovat,na večeři, na procházku, večer si třeba pustili film, prostě nám spolu bylo hezky. Samozřejmě byly i chvíle, kdy jsme ani jeden z nás neměli moc náladu a místo užívání si jsme spíš řešili nynější situaci. Trávila jsem u něj třeba zrovna minulý víkend. Jde na něm stále poznat, že je ve stresu z toho všeho, co se momentálně děje, ale tak i ze školy, neboť má před zkouškovým obdobím, na které se podle vlastních slov vůbec nemůže soustředit, a do toho chodí do práce..nedí divu, že je tedy někdy ve zprávách, které píše, takový vynervovaný a někdy to na něm jde poznat i tváří v tvář. Každopádně mi o tomto víkendu řekl, že ke mně chová velmi hluboký cit, který k nikomu jinému necítí, že je možné, že je do mě stále ještě zamilovaný, ale po tom všem, co se stalo, je v něm tento cit značně udupán. Jinak jsem se za celou tu dobu změnila, uvědomila jsem si své chyby a dřívější tvrdohlavost. Jeho velkým koníčkem je ježdění na kole, které jsem já nikdy v oblibě neměla, ale protože jsem sportovní typ, moc bych to s ním chtěla zkusit, už jsme šli koupit helmu a já pomalu začínám jezdit...stejně tak, jako jsem připravena a ochotná se seznámit s jeho přáteli, kterých jsem se dříve bála a jeho to velmi mrzelo. Řekl mi, že se velmi cení toho, co pro něj všechno dělám a že je to ode mě všechno milé, ale vidím na něm, že to prostě nějakým způsobem nemůže přijmout. Sám mi řekl, že když tyto věci chtěl slyšet, tak nepřicházely. Myslíte si, že akorát potřebuje čas na to, aby vše pochopil a přijal anebo už je opravdu pozdě na napravování chyb? Při jednom z našich posledních setkání mi oznámil, že jsem to nejkrásnější, co ho kdy potkalo, že se se mnou prostě cítí moc hezky tak jako nikdy s nikým předtím. A že chápe mé předchozí chování a nic mi nemá za zlé, přecejen je to můj první vztah a já tudíž nemám žádné zkušenosti. Řekla bych, že se už nerozhoduje mezi tím, s kterou z nás bude, ale spíš se snaží vytrvat se mnou a zjistit, jestli to bude fungovat. Ale i teď, po zhruba měsíci těchto problémů, mě stále ještě nedokáže milovat tak, jako dříve. Myslíte si, že je to ještě vůbec možné? Jde vidět, že nechce nic plánovat do budoucna, nechce mi nic slíbit, málokdy mi řekne 'ano, chci tě vidět, chci, abys za mnou přišla' nebo 'těším se', ačkoliv to setkání je potom velmi pěkné. Já ho chápu, miloval mě opravdu moc, bál se zklamání, nakonec však svůj strach překonal, ale to zklamání bohužel opravdu přišlo...Potřebuje na to více času? A je čas tohle všechno schopný vyléčit? Řekl mi, že je teď momentálně celkem spokojený, ale daleko spokojenější by byl, kdyby se ten předchozí měsíc plný problému, které jsem započala já, dal úplně vymazat...a navíc se teď bojím udělat jakoukoli chybu. Prostě mám strach, že byl do mě slepě zamilovaný a teď, ačkoliv se chci změnit a daří se mi to (a ne proto, že ho nechci ztratit, ale proto, že jsem si uvědomila, že život po jeho boku je to, co si opravdu přeji), tak že prostě nepřekousne mé 'mouchy'. A že kdybychom se to nakonec podařilo a zůstali bychom spolu, tak bych se bála se třeba jen na chviličku naštvat, aby mu to náhodou nepřipomnělo naše problémové období a on znovu neuvažoval o rozchodu... Anebo je to jen můj špatný pocit? Co si o celé této věci myslíte? Je ještě nějaká šance, že to dobře dopadne?

katush94

Hmmm, tak teď už jsem docela na vážkách. On mi neustále vyčítá, že to, co dělám teď, resp. to, co chci řešit teď, se mělo řešit už dávno. Samozřejmě to vím, ale minulost se změnit nedá, proto by se měl člověk poučit z jejích chyb a něco změnit do budoucna. Bohužel se mi dostalo této odpovědi:
Do prdele, už toho mám plné zuby. Měnit něco budu, až budu mít čas. Teď se budu chtít učit a nepotřebuji, aby ji pořád pípal telefon. Řekl jsem to dost jasně? Už jednou jsem ti řekl, že jsi na to měla dost času. Já ho teď nemám. Pokud ti něco vadí, řekni to a můžeme to ukončit.

Agnes998

Mam pocit, ze vas vztah je dost nevyrovnany a to nemyslim teraz z dovodu veku, hoci aj to o niecom svedci, preco si muz co uz prekrocil tridsiatku nehlada seberovnu partnerku, ale lovi medzi nastrocnymi. Nepripada mi zrely na vazny vztah a to aj z toho dovodu, ze mate nejake problemy vo vztahu a on miesto toho, aby sa to snazil riesit, uz pokukuje po inej a planuje s nou vztah. Prepac, ale co je to za chlapa? Napriek tomu, ze ma uz dost rokov a clovek by ocakaval, ze bude rozumny a vyzrety, tak tento taky zrejme nie je. On moze mat zle nalady, lebo ma skuskove a problemy s vami dvoma, berie mu energiu ze sa nevie rozhodnut pre jednu z vas, preto moze byt na teba protivny ale ty si nemohla? Nemas pravo mat niekedy zlu naladu a niekedy nebyt mila? To presne ako si naznacila, ze aby si sa teraz bala mat niekedy co len na chvilku zlu naladu, raz sa neusmiat, skusit s nim v niecom nesuhlasit, ved takto sa zit neda! Ty si tiez len clovek a mas pravo na omyly, nikto nie je neomylny, nikto nie je stale len 100% dobre naladeny, vesely a mily. My ludia mame rozne trapenia a ak ti on pri nich nebude oporou co vidis ze nebude, tak naco ti je taky partner. Nevidim v tomto vztahu buducnost, pripada mi to, ze on si chcel len uzit a/alebo sa pochvalit s velmi mladou babou ale ked prisiel prvy mensi problem tak uz sa mu v tom pokracovat nechce a uz chce zdupkat. Lepsie bude, ked sa od neho odputas, ked ho prenechas nejakej inej co sa s nim bude dalej trapit a ty pojdes slobodne dalej. Budes moct byt sama sebou bez toho, aby si sa musela silit do usmevu a dobrej nalady ked v skutocnosti budes mat naladu nedobru, lebo sa ti nieco nepodarilo, alebo pod. Mala by si sa radsej poobzerat po vyzretejsom partnerovi ktory ta neprestane lubit pri prvom naznaku problemov.

DontWorry

Uvedomovat si vo vztahu ci niekoho naozaj milujem alebo nie je blbost podla mna. Ved si len predstav seba v jeho kozi..nahneval by ta nejak a trochu by ta to sklamalo - ak niekoho milujes, tak neuvazujes nad tym, ci naozaj alebo ci city vyprchali. Musela by si urobit ovela väcsiu kravinu, aby ochladol voci tebe. Ale toto nepokladam az za taky problem. Len ako si pisala, robi chybu v tom, ze on nechce riesit. Riesit nechce mnoho chlapov, nejak to maju dane, ze najradsej by boli keby zeny mlcali a boli spokojne so vsetkym. A tu je ten zadrhel - keby komunikoval tak ty by si nemala potrebu veci viac pitvat, lebo by sa to vydiskutovalo hned na zaciatku.

Ja by som vedela prestat milovat cloveka keby ma podviedol alebo skaredo klamal v inych veciach.

Môzes pockat kym pride a zacne hovorit sam, ale nevyckavaj na to kedy prejavi svoje city...nad tym nema co uvazovat

katush94

Ano, problém bychom zvládnout mohli, ale já jen čekám na to, až si uvědomí, jestli mě doopravdy miluje nebo ne. Co myslíte?
A uznávám, že to byl problém zejména v komunikaci, můj přítel je takový, že nikdy nic nechceš řešit a kdybychom spolu dostatečně mluvili, nemuselo by dojít k tomu, že jsem si přečetla jeho zprávy, což je asi to, co ho zasáhlo úplně nejvíce.

DontWorry

Budem k tebe uprimna, nebudem to zaobalovat.

Za toto môzte podla mna obaja. Kazdy z nas, ci chlap, ci zena na zaciatku toleruje mnoho veci, lenze postupne hranice trpezlivosti sa zmenia, takze urcite ziaden chlap ti nebude tolerovat tvoje nalady a ty to sama dobre vies. Lenze aj ked si to prepiskla, stava sa. Treba vtedy rozpravat o problemoch, ci nieco toho druheho trapi ci nie. Mala som kedysi take iste obdobie, ked som bola na nevydrzanie a hoci sa priatel na mna hneval, tak stale sme hladali moznosti ako to zlepsit, prisli sme obaja na to, kde je chyba a dali sme to dohromady tak, aby som ja nemala dôvod byt nervozna a ani on. Ale ani raz mi nepovedal, ze by uvazoval nad vztahom s niekym inym alebo ze to nevie vydrzat a pod. Mozno ti povedal prepac, lenze ta asi nelubi tak ako to tvrdi ;). Toto nie je vec, ktoru sa da oznacit za neriesitelnu. A dopisovat si potom s nejakou jeho kamaratkou a este sa rozhodovat, povazujem to za nonsens. Nie, ty si nemala spehovat a podozrievat ho, ale on na druhej strane ta mal pochopit, vypocut a pomôct. Zvolil si tu sebeckejsiu cestu a lahsiu..vsak preco sa namahat komunikovat ;)

A sebec je doteraz nakolko si robi s tebou co chce. Dala by som tomu cas. Ucila by som sa na matury, lebo to je priorita cislo jedna a nenechaj si to pokazit. To hovorim opät z vlastnej skusenosti, ked som kvôli chalanovi zmaturovala horsie a vedela som, ze mam na viac. Urcite necakaj a nedavaj mu cas donekonecna. Bud ta miluje alebo nie, nic medzi neexistuje.

Toto inak nie je vôbec problem, ktory by ste nemohli zvladnut. Pevny vztah sa nerozpadne pri prvom zaskripani. Ale musia to chciet obaja.

lilyiankaa

ty sa teraz hlavne snaž sústrediť na maturu, aj keď viem, že ak nevieš na čom si nedá na to sústrediť .. ale je dôležité, aby si zmaturovala, tak sa skús na tú dobu od toho odosobniť .. a časom sa uvidí ako to s vami dopadne ...

katush94

a to za týden maturuju a neumím a nedokážu se soustředit na jedinou otázku...pořád mu to ale nemám za zlé, před několika měsíci se musel cítit uplně stejně, jako teď já...snad je to tak, jak jsi říkala ve svém prvním příspěvku a opravdu potřebuje jen čas a má mě doopravdy rád...

lilyiankaa

hmm, a ty máš byť teraz v podstate tá, čo bude čakať, ako sa pánko rozhodne .. nuž nezávideniahodná situácia .. musíš sa cítiť hrozne

katush94

řekla bych, že jsem možná pořád na tom samém. Ještě dnes mi řekl, že neví, jestli mě někdy bude moci milovat tak, jako předtím a že takhle, jak se snažím teď, jsem se měla snažit už dříve. Ale že nechce nic uspěchat, že čas je nejlepší lék, a že to ukončíme teprve tehdy, pokud to ani čas nespraví, nebo když s ním ztratí trpělivost. Prý si potřebuje ujasnit, co od vztahu vlastně očekává.

lilyiankaa

nechaj ho teda tak, možno potrebuje len čas, potrebuje si možno utriediť myšlienky .... ak ťa kamkoľvek zavolá, choď s ním, ale nemala by si čakať len kým zavolá on .. určite sa mu pripomínaj aj ty, volaj mu, sem tam mu niečo pekné napíš a spýtaj sa aký mal deň a pod ... tým nič nepokazíš ...aj keĎ ťa to štve, skús nebyť na neho protivná, aj keď asi niekedy už strácaš nádej .. uvidíš ako to celé dopadne, ono je zlé, že nevieš na čom si ....