Krize ve vztahu

Príspevok v téme: Krize ve vztahu
katush94

Je mi 19 let. Už 9 měsíců mám přítele - o 13 let staršího. Potkali jsme se v práci a zhruba tak půl rok našeho vztahu byl opravdu krásný. Překonali jsme to, že jsme se díky mému věku, škole a dalším mým povinnostem nevídali tak často, jak by se slušelo, přenesli jsme se i přes nesouhlas mých rodičů. Samozřejmě jsme se občas pohádali, ale náš vztah byl silný, vždy jsme vše překonali. Byli jsme do sebe opravdu moc zamilovaní a vůbec jsme nepřemýšleli nad tím, že by nám naše rozdílné životy či větší věkový rozdíl mohl činit nějaké potíže. Avšak můj problém byl ten, že jsem se velice snadno naštvala kvůli úplné maličkosti. Věděla jsem, že na něj nemůžu být pořád taková, ale dlouho to vypadalo, že jsem se ještě nepřiblížila hranici jeho trpělivosti. Je to můj první vztah, tudíž jsem neměla žádné zkušenosti. V jedné jeho etapě jsem dokonce cítila, že mě miluje daleko více než já jeho, a ačkoliv je to samozřejmě pěkný pocit, cítila jsem se tak trochu svázaná a nevěděla kudy kam, snad je to u prvního vztahu pochopitelné. Poté přišla má operace, po níž jsem musela zůstat dlouho doma, on byl v práci, s kamarády, tolik jsme se neviděli a mě hodně mrzelo, že místo toho, abychom si alespoň večer chvilku psali, se omluvil s tím, že je unavený a šel spát. Tady se začal trošku projevovat náš věkový rozdíl. Ale jinak to byl vztah pořád krásný, říkali jsme si opravdu pěkné věci, plánovali do budoucna, milovali jeden druhého. Hlavně mi pořád opakoval, že i přes všechny jeho zkušenosti jsem láska jeho života, že s nikým ještě tak šťastný nebyl. Ještě předtím se mi ovšem svěřil s tím, že se bojí do toho jít po hlavě, neboť byl už mnohokrát předtím zklamán. Nakonec se však stejně nechal unést. Jenže pak přišel poslední - kritický měsíc. Asi už byl mými občasnými náladami opravdu otrávený a naznačil mi, že uvažuje nad vztahem s někým jiným. Tehdy mě to hodně vzalo a on se mi omlouval, že to tak nemyslel, jen mě chtěl trochu popostrčit, abych své chování změnila (protože když si zpětně čtu naše konverzace, musím uznat, že v některých chvílích jsem na něj byla opravdu zlá, zatímco on byl hodný a velmi se snažil mi pomoci). Později mi oznámil, že tím někým myslel svou blízkou kamarádku, se kterou trávil hodně času. Ona ho uháněla již velmi dlouho a on ji vždy odmítal, protože měl mě. Proto jsem ten poslední měsíc začala být hodně podezřívavá, hádali jsme se ještě více a nakonec to vše vyvrcholilo v nynější situaci. Bohužel jsem měla slabou chvilku a přečetla si jeho soukromou konverzaci, která potvrzovala, že se se mnou nejspíš rozejde, neboť už se mnou není šťastný a bude s onou slečnou. Nemohla jsem mu to neříct a myslím, že tento čin ho opravdu zklamal. Řekl mi, že od té doby se v něm něco zlomilo a už mě nedokáže milovat tak, jako tomu bývalo dříve. Proto také nastala fáze rozhodování, s kým z nás dvou bude a asi chápete, že je to velmi bolestivé. Samozřejmě, každá by se na něj v takové situaci už vykašlala, ale já ho mám pořád velmi ráda, zvlášť, když si uvědomím, že pokud bych se nechovala jako malé dítě, nemuselo by k nynější situaci vůbec dojít. Před několika týdny mi řekl, že se spíše přiklání k našemu rozchodu. I jeho to velmi vzalo, plakal, přecejen ke mě pořád něco cítí, nakonec jsme se však rozhodli, že dáme věcem ještě šanci a dáme si nějaký čas na to, aby se věci urovnaly. Jde zejména o to, jestli se jeho city ke mně vrátí. Od té doby jsme se již mnohokrát viděli a ve většině případů to bylo moc krásné. Vypadali jsme jako bezproblémový zamilovaný pár, ať už jsme šli nakupovat,na večeři, na procházku, večer si třeba pustili film, prostě nám spolu bylo hezky. Samozřejmě byly i chvíle, kdy jsme ani jeden z nás neměli moc náladu a místo užívání si jsme spíš řešili nynější situaci. Trávila jsem u něj třeba zrovna minulý víkend. Jde na něm stále poznat, že je ve stresu z toho všeho, co se momentálně děje, ale tak i ze školy, neboť má před zkouškovým obdobím, na které se podle vlastních slov vůbec nemůže soustředit, a do toho chodí do práce..nedí divu, že je tedy někdy ve zprávách, které píše, takový vynervovaný a někdy to na něm jde poznat i tváří v tvář. Každopádně mi o tomto víkendu řekl, že ke mně chová velmi hluboký cit, který k nikomu jinému necítí, že je možné, že je do mě stále ještě zamilovaný, ale po tom všem, co se stalo, je v něm tento cit značně udupán. Jinak jsem se za celou tu dobu změnila, uvědomila jsem si své chyby a dřívější tvrdohlavost. Jeho velkým koníčkem je ježdění na kole, které jsem já nikdy v oblibě neměla, ale protože jsem sportovní typ, moc bych to s ním chtěla zkusit, už jsme šli koupit helmu a já pomalu začínám jezdit...stejně tak, jako jsem připravena a ochotná se seznámit s jeho přáteli, kterých jsem se dříve bála a jeho to velmi mrzelo. Řekl mi, že se velmi cení toho, co pro něj všechno dělám a že je to ode mě všechno milé, ale vidím na něm, že to prostě nějakým způsobem nemůže přijmout. Sám mi řekl, že když tyto věci chtěl slyšet, tak nepřicházely. Myslíte si, že akorát potřebuje čas na to, aby vše pochopil a přijal anebo už je opravdu pozdě na napravování chyb? Při jednom z našich posledních setkání mi oznámil, že jsem to nejkrásnější, co ho kdy potkalo, že se se mnou prostě cítí moc hezky tak jako nikdy s nikým předtím. A že chápe mé předchozí chování a nic mi nemá za zlé, přecejen je to můj první vztah a já tudíž nemám žádné zkušenosti. Řekla bych, že se už nerozhoduje mezi tím, s kterou z nás bude, ale spíš se snaží vytrvat se mnou a zjistit, jestli to bude fungovat. Ale i teď, po zhruba měsíci těchto problémů, mě stále ještě nedokáže milovat tak, jako dříve. Myslíte si, že je to ještě vůbec možné? Jde vidět, že nechce nic plánovat do budoucna, nechce mi nic slíbit, málokdy mi řekne 'ano, chci tě vidět, chci, abys za mnou přišla' nebo 'těším se', ačkoliv to setkání je potom velmi pěkné. Já ho chápu, miloval mě opravdu moc, bál se zklamání, nakonec však svůj strach překonal, ale to zklamání bohužel opravdu přišlo...Potřebuje na to více času? A je čas tohle všechno schopný vyléčit? Řekl mi, že je teď momentálně celkem spokojený, ale daleko spokojenější by byl, kdyby se ten předchozí měsíc plný problému, které jsem započala já, dal úplně vymazat...a navíc se teď bojím udělat jakoukoli chybu. Prostě mám strach, že byl do mě slepě zamilovaný a teď, ačkoliv se chci změnit a daří se mi to (a ne proto, že ho nechci ztratit, ale proto, že jsem si uvědomila, že život po jeho boku je to, co si opravdu přeji), tak že prostě nepřekousne mé 'mouchy'. A že kdybychom se to nakonec podařilo a zůstali bychom spolu, tak bych se bála se třeba jen na chviličku naštvat, aby mu to náhodou nepřipomnělo naše problémové období a on znovu neuvažoval o rozchodu... Anebo je to jen můj špatný pocit? Co si o celé této věci myslíte? Je ještě nějaká šance, že to dobře dopadne?

DontWorry

Myslim si, ze obaja prehanate a riesite strasne blbosti. Nevidim dôvod preco by mal on nejak ochladnut a ak nahodou sa tak citi, tak by sa mal cim skôr spamätat, lebo na 27 rocneho muza sa chova detinsky. Ako chcete riesit potom ine vaznejsie problemy, ktore sa v zivote vyskytnu? On je dotknuty za to, ze si bola nervozna a zaroven, ze si sa mu hrabala vo veciach. Oukej, stalo sa...ale zivot ide dalej, nic viac sa nestalo...mala si len blbu naladu a tych môzes mat este kopec. On tiez nech sa netvari ako keby si sa neviem ako voci nemu previnila. Predpokladam, ze si nebola nanho hnusna schvalne. Urcite ani on sa neusmieva 365 dni v roku

Jedina rada na udrzanie vztahu je prestat riesit somariny. Skutocne taketo natahovacky neprospievaju, samozrejme, ze stabilita sa narusi. Hovorim zase z vlastnej skusenosti. Tolko sprostosti, co sme my riesili..ani to neviem spocitat. Unaveni sme boli obaja z toho az raz sme si povedali dost a zacali sa na seba usmievat - nemam pocit ze ma miluje menej alebo ja jeho ;)

katush94

A velmi se bojím toho, že i kdyby nám to náhodou vyšlo a my spolu zůstali, že už nikdy nebude takový hodný a pozorný a něžný jako předtím, že v hloubi jeho duše bude pořád zafixována minulost, že už to prostě bude jiné, jen ne takové zamilované, jaké to bývalo...Anebo si myslíte, že v takovém případě bychom už spolu spíše nebyli?

katush94

Říkal mi, že mě opravdu miluje, že jsem láska jeho života. Že mu plním sny o ideální partnerce. A tehdy to tak opravdu bylo. Není ten typ chlapa, co by pro každého udělal cokoliv, ale pro mě ano.
Jenže to nebylo jen takové období, takhle se to vážně táhlo třeba 2 měsíce...Co se týče té kamarádky, ona ho už dlouho uháněla a on se jí bránil. Jednou jsem mu však napsala takovou sms, po další z našich mnou vyvolaných a naprosto zbytečných hádek, že už bychom se neměli trápit. Pochopil to jako rozchod a to pro něj byla poslední kapka. A přislíbil jí, že s ní bude. Ten víkend jsme to ještě dali dohromady. Ale ten další se stalo to, že jsem si přečetla tu konverzaci...takže od té doby je to takové, jaké to je.

DontWorry

A ano :) skus sa viac nanho usmiat..a tesit sa z momentov a chvilok, ktore travis s nim. Jeden usmev vie cloveka velmi potesit. Skus sama od seba mu napisat prianie na dobry den..hovorit o kadecom a to, co ta trapi nespomen ani. Ak naozaj chce pokoj, tak ti garantujem, ze coskoro to odmerane spravanie k tebe zmeni hned

DontWorry

Urcite citil. A mozno aj lubil, to ti ja povedat neviem, neviem hovorit za cudzieho chlapa. Ide o to, ze len divne vyznieva to, ze trochu medzi vami daco zahrmelo a uz plakal na pleci inej, uz uz ako keby na rozchod myslel. Preto to neviem povazovat za pevny vztah. Tiez som s priatelom mala kadejake hadky. Burky a prehanky v nasom vztahu a myslela som si ja, ze este ako dlho to vydrzi on so mnou a on si myslel ako dlho ja s nim. Ale mne ani vo sne nenapadlo utekat za nejakym dobrym kamaratom ani slovo rozchod som zo svojej strany nesklonovala, len sme obaja mali obavy, ze jeden z nas to ukonci...sme sa takto obvinovali navzajom a popritom sme si to len nahovarali..my sme sa ukludnili a naposledy dali rozhovor, ze to a to vadi mne, tebe..povedali sme si prepac..a bolo dobre

Je stale s tebou zrejme preto, ze chce byt. A ma ta urcite rad. Len nikdy nech ti nehovori take veci ake ti hovoril..

katush94

Ano, přesně tohle mi radili všichni mí přátelé. Vážit si toho, že ho mám, když tomu tak předtím dostatečně nebylo, užívat si chvíle strávené s ním, do ničeho ho nenutit, nic neplánovat, prostě na něj působit jako veselá pohodová holka, ta, do které se kdysi zamilovat. A ne ta stíhačka teď...

katush94

Ano, problémy v komunikaci stojí úplně za vším. Kdybychom spolu dostatečně hovořili o svých pocitech, klidně bych se seznámila s jeho přáteli. Já se jich totiž bála, on si zase myslel, že je nestrpím. Dnes jsem mu to řekla a on neustále opakuje tu samou pohádku o tom, že co se stalo, to se stalo a co se má stát, to se stane.Doufám, že teď nechce nic řešit hlavně kvůli školy. Snad až bude mít po zkouškách, bude s ním jiná řeč.
Ještě jedna otázka: proč se mnou stále je? Bylo by pro něj daleko jednodušší se se mnou rozejít a být s ní. Opravdu ke mně nikdy nic necítil?
Sám mi říkal, že tehdy, když se se mnou málem rozešel, by tohoto rozhodnutí později litoval.

DontWorry

Napadlo mi. Co s nim chces vlastne riesit? Aky problem? Mozno chce to nechat tak, ze co bolo to bolo hlavne urobit ciaru a nejak dobre vychadzat..a ty vidis problem...co keby si sa vykaslala na to, ze si sa chovala hnusne..stava sa a uz to nezmenis lebo je to minulost a zacala sa viac usmievat a uzivala si chvile s nim pokial su pekne?

DontWorry

Prepac Katush, ale to stale nie je ospravedlnenie pre jeho konanie. Je to pekne, ze sa snazil zistit a podporit ta a ty si bola hnusna a on sa dalej snazil...

Lenze v tomto pripade aj tak nemal vyhladavat ziadnu inu. Vy mate tento problem preto, lebo mate obrovske trhliny vo vasej komunikacii. Ty si mu mala povedat, ze prepac ze som taka, ale deje sa to a to, vydrz este chvilu, daj mi cas, bude dobre. Mali ste sa hoci menej vidiet. Mala si si oddychnut, nemala si ho atakovat..mala si cas na usporiadanie svojich myslienok a on mal tvoje rozhodnutie respektovat. To co som pisala v predchadzajucom prispevku..ze on ma teraz svoju ulitu. Ty si ju mala vtedy.

Vy ste si vlastne dopomohli k tomu vzajomne.

Inak s jeho hodnotami sa stotoznujes? Ze nechce deti. Najskôr o 10 rokov? Ani ty ich nechces? Lebo ak s tym si uzrozumena tak potom fajn

Neviem ti povedat, ci je na to neskoro ho nechat na pokoji. Bud ho nechas teraz tak a uvidis co sa bude diat alebo to ukonci a uz sa nebudes viac trapit

katush94

On na mě milý je. Vždy mi napíše krásně na dobré ráno i dobrou noc, přes den si píšeme vrámci možností a času. Teprve když já zase začnu přemýšlet a vytáhnu nějakou takovou blbost, se stáváprotivným. Takže snad když teď budu pár dní v klidu, vše se snad dá do pořádku. Problém je v tom, že jsme spolu zažili velice krásné středeční odpoledne minulý týden a on mi řekl, že pokud to takto bude klapat dál, tak to bude ok, jenže, od té doby to jde zase z kopce...a proč? Protože zase začnu něco rozebírat...bylo to tak ve čtvrtek, v sobotu, včera i dnes. Musí mě mít už plné zuby a velmi se bojím, že je pozdě na nápravy.