I já jsem měl určité ambice, ale nepodařilo se mi nic z toho realizovat. Ve škole mi to přirozeně nešlo a pokud jsem chtěl mít lepší výsledky, musel jsem zabrat. Asi jsem se ani nechtěl učit pro známky a mnoho věcí mě navíc ani nebavilo, nebo mi to prostě nešlo. Takže jsem byl průměr a později i podprůměr. Tím pádem jsem kvůli výsledkům ani nemohl pomýšlet na "lepší" školy s maturitou a jediná volba byla pro mě učební obor. Jenže já si nakonec vybral maturitní a z toho jsem stejně "vyletěl". Zůstal jsem několik let se základním vzděláním. Později jsem za dost velkého úsílí vystudoval dálkově (maturita), ale ta škola je mi dnes na nic. Kdybych šel tenkrát na učňák, udělal bych lépe.
Dnes se živím jako dělník-pracuji dost tvrdě a stejně platově nesahám ani na průměr! Jen díky přesčasu se přiblížím zhruba k průměru. Časem bych chtěl určitě práci změnit, ale stejně si nebudu moci vybírat nikde jinde, než mezi dělnickými profesemi. Snad možná někde v cizině, ale tam se mi teď moc nechce.
Já dnes vidím mnoho mladých lidí a vím jaké mají nároky na mzdu a rozhodně se nechtějí živit manuálně, vlastně je i chápu. Vím, že asi stojím níž na společenském stupni, protože k takové práci určitě moc vysokou intligenci nepotřebujete a navíc se může jednat i o dost fyzicky náročnou a málo placenou práci. Já začínal na pouhých 14 200 Kč čistého+benefity a dnes jsem na 16 500 kč čistého+benefity (asi 1500 kč)+přesčasy (asi 2500-4000 Kč). připadávám to dost?
A otázka pro ženy (hlavně vysokoškolačky)-chtěli by ste za partnera obyčejného dělníka, nevadilo by vám to?