Otci mého přítele se asi před 14 dni stala vážná autonehoda a dostal se do komatu. Lékaři tvrdí, že už se neprobere. A protože rodina mého přítele je naprosto neschopná, nechali všechny starosti na něm - firmu, majek, právníci,... Můj přítel měl tolik práce okolo, že ani neměl čas truchlit. A já si myslím, že to na něho dolehne až později až se všechno uklidní, ale mám strach, že svou bolest uzávírá do sebe, protože se chová jako by se nic nestalo (tím myslím nejem že by o tom nemluvil, ale vtipný, veselý a úplně stejný jako dřív). Tak prosím o radu, mám ho podporovat v tom, že se chová jako by bylo všechno v naprostém pořádku nebo se ho nějakým způsobem vyptávat jak mu je. Opravdu netuším, jak se chovat.
Mému příteli umírá otec
juj
ta3
Juj, Tvoj priatel je psychicky pretazeny, v danej situacii sa nesprava prirodzene, pedsa ak je otec v kome a lekari hovoria, ze sa asi nepreberie, je to velmi vazna situacia a preto, ak sa priatel sprava akoby sa nic nestalo a vsetko bolo v poriadku, dokonca dokaze byt vesely a vtipny, nie je to prirodzena reakcia a co je neprirodzene, nie je dobre, pravdaze velmi zavisi ako hlboky cit Vas spaja, ale ja na Tvojom mieste by som sa snazila najst spravny okamih a citlivo by som si s nim o vsetkom pohovorila, presne tak ako vravis, pytala by som sa na jeho skutocne pocity, ktore navonok neprejavuje, ale urcite vo vnutri citi, jeho rodina je ako hovoris neschopna, ovela slabsia ako Tvoj priatel, asi aj preto sa snazi to zlahcovat, aby viac nezvacsoval ich zial, napatie, uzkost, ale aj on to potrebuje dostat zo seba von a ked nie rodina, potom Ty jeho priatelka by si mohla byt tou, pred ktorou by sa mohol otvorit, vyrozpravat, poplakat a tak uvolnit to napatie z neprirozdenej a nutenej masky bezstarostnosti
jajka001_
ale este neumrel nie? moze sa prebrat. co hovoria lekari je vedlajsie, oni sa casto mylia.
mne sa stalo, ze moja babicka bola v nemocnici, bola na tom velmi zle, uz ju pomaly oplakavali, ale ja som to tak necitila, bola som kludna lebo som vnutorne citila ze este bude par rokov zit.a tak aj bolo. mozno tvoj priatel tiez tak nejak citi, ze to bude v pohode. a preto to ani neriesi.
mozno veri tomu ze to bude ok a preto nema potrebu smutit.
goccia
stalo sa mi nieco podobne, je to uz dva roky dozadu. tiez som si myslela, ze je to vsetko v pohode, ale on potrebuje pomoc. nemoze s tym zostat sam a nemoze to ani oklamat. aj ked sa navonok zda v pohode.
on si to len nepripusta. vplyvom stresu a povinnosti a pocitu zodpovednosti. vie, ze nesmie povolit, lebo musi toho vela zvladnut, nesmie sa zosypat. ale musi si to prezit aj on, tu bolest, realitu. skus mu vytvarat podmienky, v ktorych by sa mohol psychicky trochu viac uvolnit. moze to potrvat dlho.
vierka86
ked mi zomrel otec moj brat neprejavil ziadne emocie,bolo na nom vidiet ze ho to zobralo, vo vyraze tvare ale nic viac. No vesely urcite nebol. Tvoj priatel ma asi taky obranny reflex. Kazdy clovek sa so smutkom vysporiada po svojom. Ja som bola prve dni uplne strasna, dokonca ma nikam nechceli ani samu pustat, ale po pohrebe som uz nikomu nechcela byt "na obtiaz" tak som bola akoze v pohode a doma ked som bola sama som dostavala hystericke place, trvalo to intenzivne vyse pol roka. Otec je teraz 2,5 roka po smrti a vzdy ked si nanho spomeniem chce sa mi plakat. Tazko poradit, kazdy to berie inak. Zalezi aj od vztahu k danej osobe, okolnosti umrtia( ktore mna zobrali najviac) a pod
