Zachvaty hnevu

Ja mam zas záchvaty hnevu také že ich držím v sebe a tvárim sa ako nič usmievam sa pritakávam proste akože kľud a vnútri ma ide roztrhnúť. Že by som rozbil všetko naokolo mam to každý deň. Či som doma v práci, vonku či z priateľkou alebo dokonca aj sám deje sa to aj keď som úplne sám proste to príde a len sa snažím ukludniť.

Feriiiii :

A nie si náhoodu v živote frustrovaný ?

Ahoj. No to mi je ľúto...no nepoznám ťa ale možno ťa štve niečo v práci alebo ťa niekto hnevá a potom už vybuchneš možno aj keď ide o nejakú blbosť ..netrápi ťa náhodou niečo vážne?

Dobrý deň chcel by som poradiť ohľadne silnej agresie a výbuchu hnevu. Naposledy som až natoľko vybuchol že som povedal priateľke veci ktoré som nikdy. Nemyslel vážne a najhoršie bolo ze som. Jej skoro ublížil. Vôbec som. Si nič nepamätal co sa stalo len čo mi povedala priateľka. Následne mi bolo povedané ze je koniec po 13 rokov môžte mi niekto poradiť ako so mam poradiť pri takí h stavoch mam vyhľadať odbornu pomoc..? Nechcem aby sa to stávalo keby ze môžem vrátiť ten deň urobím to okamžite ale myslím ze už je neskoro

mám 15 rokov. keď ma niekto naštve, začnem pobehovať po dome a neviem čo so sebou, potom sa mi spustia slzy a začnem zúriť. hádžem sa o zem a kopem nohami a trieskam okolo seba rukami.. čo s tým? nikto o tom nevie..

mám 15 rokov. keď ma niekto naštve, začnem pobehovať po dome a neviem čo so sebou, potom sa mi spustia slzy a začnem zúriť. hádžem sa o zem a kopem nohami a trieskam okolo seba rukami.. čo s tým? nikto o tom nevie..

Dobrý den, píšu sem, protoze jsem si teď uvědomila, že mám občas chuť si na někom vylít zlost nebo mu přímo ublížit(psychicky). Zvlášť se to projevuje, když dlouho u sebe nemám osobu, které bych se mohla svěřit se svými pocity nebo je stresové období(zatížení ve škole, zatížené okolí, kde každý má příliš sých problémů, aby se venoval cizím, nebo např. měsíc či dva bez slunce o podzimu. Také jsem měla hrozný dětství(v 11 se rodiče rozvedli a s otcovými "macechami" jsem nikdy neladila, ani s ním ne, a teď občas mám vztek na blízké lidi jen tak, zničeho nic, vymýšlím si důvod a potlačuju emoce, až to vybuchne a je z toho katastrofa. Člověk se urazí a já lituju toho, co udělám nebo řeknu. Je to tím že mám ještě od té doby nashromážděno v sobě tolik negativní energie, že mi občas "šplouchá přes okraj", a hledám instinktivně někoho, na kom bych si ji vylila. Většinou obětí se stane člen rodiny nebo kamarád. Myslím, že psycholog je to nejlepší, čím by člověk mohl začít. Tomu člověku se vyzpovídáte a část svého vzteku přidáte jemu. A taky se většinou behem rozhovoru dozvíte o sobě věci, o kterých jste netušili. Musíte ale najít takového psychologa, kterému budete věřit jako příteli. Nejvíce důležité je, aby Vás někdo pochopil, prožil v duchu to, co jste prožil Vy sám na vlastní kůži. A také se s tím smířit. A přiznat si, že na záchvaty vzteku máte sakra právo, protože jste prožil hodně. Ale nenechat zbytečným emocím zruinovat Váš život. Taky je dobré mít nějakou fyzickou činnost, nějaký fyzicky namahavý sport nebo např. tanec či aerobik. Cokoliv. To Vás zbaví adrenalinu a různých látek v těle, které vztek vyvolává a které ho udržují. A pak ještě pomůže relaxace jakéhokoliv druhu, co vám nejvíc vyhovuje. Procházka na přírodě, či dokonce několikadenní pobyt o samotě bez civilizace někde u lesíku by se mně osobně hodně líbila. Nebo se společností. Také je dobré mít činnost, která by Vás myslenkově hodně zaměstnávala, avšak nenamáhala, např. nějaký koníček. Abyste neměl vůbec čas se zamyslet nad sebou a nad vašim chováním. Je dobré o něm vědět, ale neni dobře se v tom hrabat. Na to máte konzultace s psychologem či rozhovory s blízkými či přáteli. Je dobré vždycky ty emocí "vylít" někam postupně. Štve vás maličkost? Nebojte se o tom slušně někomu říct a upozornit ho na to. Třeba Vás ten člověk po chvíli přesvědčí o tom, že jde opravdu o věc, která nestojí za povšimnutí a vy už tomu nebudete dále věnovat pozornost. A taky ukážete, že jste upřímný člověk. Tomu se já teď teprve učím, být upřímná, a vím, že to vůbec lehké neni, aspoň pro mne.
Popsala js tu vlastně věci, které mě v beznem životě udržují v dobrém psychickém stavu. Akorát se na ne musí dat větší důraz, když je po nejakem tom špatném obdobi. Doufám, že se vám všem bude dařit dobře! TK

Ako sa ovládnuť? Jednoducho. Chcieť sa ovládnuť, učiť sa ovládať a mať dôvody, pre ktoré sa chceš ovládať. :o)
Tak povedzme, že prvú podmienku si splnil. Tak druhá. Cvičiť sa v ovládaní. Keďže si sa už asi veľakrát rozčúlil, vieš už aspoň približne, čo sa v tebe v stave hnevu deje. Je nutné, aby si to pozoroval, ale nedal tomu šancu dostať to do bodu, kedy už prestaneš zdravo uvažovať a meníš sa na idiota, ktorý vrieska, uráža a snaží sa vlastné napätie preniesť na najbližšieho tvora, zabúdajúc, že je to tá, ktorú miluješ. Proste, keď sa to začne v tebe štartovať, stopni to. Okamžitým presunom pozornosti na niečo iné...či už hlboké dýchanie, alebo prvá iná myšlienka, ktorá ťa napadne. Hlavne si uvedomiť, že nechceš nikomu ublížiť a dobre vieš, že slovami sa ublížiť dá. To už si radšej dupni, zasmej sa sám nad sebou, že si len obyčajný vybuchujúci nezmar...ako to nasmerovať voči priateľke. :o)
Po tretie: prečo sa máš ovládať...lebo nie si zviera, ktoré najskôr reaguje a až potom myslí. Pokiaľ si, tak to zmeň. Ďalšia vec, každé *nasratie* ti v tele spôsobuje asi toto. Predstav si krásnu čistinku v jasný slnečný deň...ticho, kľud a pohoda, priam cítiš tú sálajúcu pohodu . A do toho vtrhne uragán, berie všetko , hlava nehlava.. a toto sa deje v tvojom tele. Keď každým emočným výbuchom dochádza k narúšaniu každej jednej bunky a celé telo prestáva fungovať ako má, každý jeden orgán. Je otázkou času, ktorý orgán na to zareve ako prvý a ty si môžeš rovno vybavovať časenku u svojho urológa trebárs a vysvetľovať mu, že ty ani len netušíš, že ako sa ti to stalo a máš tam zrazu zápal ako vyšitý. Ak tvoja partnerka nepostaví proti tvojim záchvatom vlastný pokoj...stretnete sa tam obaja. Tak na toto mysli, keď najbližšie budeš mať potrebu vyziapať jej, čo si o tom myslíš. :o)))

ja v záchvate hnevu poviem veci čo nemyslím vážne a dosť škaredé väčšinou, naposledy som priatelku urazil a velmi ju to vzalo, má niekto návod na to ako sa ovládnuť?

zdravim. mavam vybuchy zlosti ktore neviem ovladat. amok. utocim na ludi a aj fyzicky ohrozujem co nechcem... nevem ako dalej... poradte mi... moje detstvo bolo o tyranii moze to suvisiet??? oyvyte sa mi na mail 08romco05@aze.sk. je to kriticke a naozaj si neviem rady