Silný vietor nad morom. Vlny bláznivo pochodujú a otáčajú sa v smere vetra. Ešte niekoľko metrov pod hladinou je voda nepriezračná, poznačená nárazmi. Blížiš sa ku dnu...
Povedz, kto si?
komu k comu? vymenim, tie styri steny ma zabijaju
a ja idem gratulovat:-(
a vonku je tak nádherne
vecerna chvilka poezie:
Gregory Corso: V předvečer dvaatřicátých narozenin
pomalá zamyšlená spontánní báseň
Je mi dvaatřicet let
a konečně vypadám na svůj věk, ne-li na víc.
Je to dobrá tvář teď, kdy už to není tvář chlapce?
Řekl bych, že ztloustla. A vlasy
už se mi přestaly vlnit. Mám velký nos?
Rty jsou pořád stejné.
A oči, ach oči jsou čím dál tím lepší.
Dvaatřicet a nemám ženu, nemám dítě; nemít dítě, to bolí,
ale ještě je fůra času.
Už se nechovám tak bláznivě.
A proto musím vyslechnout od takzvaných přátel:
"Změnil ses. Bejvals takovej cvok, tak prima."
Necítí se se mnou dobře, když jsem vážný.
Tak ať se jdou bavit do Radio City Music Hallu.
Dvaatřicet; viděl jsem celou Evropu, potkal milióny lidí;
jedněm jsem připadal skvělý, jiným strašný.
Vzpomínám na jednatřicáté narozeniny, kdy jsem volal:
"Když si pomyslím, že mám před sebou možná ještě jednou jedenatřicet let!"
Dneska podobný pocit nemám.
Mám pocit, že bych chtěl být moudrý, mít bílé vlasy, sedět v hlubokém
křesle ve vysoké knihovně u krbu.
Zas jeden rok, kdy jsem nic neukradl.
Osm let už jsem neukradl ani ň!
Přestal jsem krást!
Pořád ale ještě občas lžu
a pořád ještě jsem tak nestydatý, i když se stydím, když přijde
na to říct si o peníze.
Dvaatřicet let a čtyři tvrdé skutečné zábavné smutné špatné
knihy básní
— svět je mi dlužen milión dolarů.
Řekl bych, že to bylo zatraceně zvláštních dvaatřicet let.
A nerozhodoval jsem o nich, ani o jediném roce.
Neměl jsem na vybranou dvě cesty; kdybych měl,
určitě bych si zvolil obě.
Utěšuji se myšlenkou, že náhoda chtěla, abych zůstal v ringu.
Klíč v tomu je snad v mém nestoudném prohlášení:
"Jsem dobrý příklad, že existuje něco jako povolaná duše."
Miluju poezii, protože mě učí milovat
a obdarovává mě životem.
A ze všech plamenů, které ve mně zhasínají,
je ona ten jediný, který září dál jak slunce:
možná že není s to proměnit v den můj soukromý život,
můj vztah k lidem
nebo mé chování ke společnosti,
ale říká mi, že moje duše má stín.
katastrofický film
psychická príprava :)
idem si spravit nechty, dnes som robila malej francuzku manikuru-na tych jej mininechtoch som sa dost namakala:-)
co pozerame?
dik :)) isla som jest grep vies