Sice nepoznam nikoho v okoli, co zazil klinicku smrt alebo vie, co je za clonou, ale nasla som na nete toto: :))) Pekne.
DVOJČATA
"Smrt je dnem narození pro druhý, nejdůležitější úsek života." František Hobiz
Je něco po smrti? Nikdo se ještě nevrátil. Jak to můžeme vědět? Po internetu se šíří hezká odpověď. Ke mně dorazila bez uvedení autora, ale i tak dík za ni.
Začíná nový den, dvě dvojčátka v maminčině bříšku si dávají kávičku a začínají jednu ze svých ranních dětských diskuzí. Vystupují Samuel (S) a Kristýnka (K ). Zatímco Kristýnka je racionalistka typu Václava Klause, Samuel se inspiroval příkladem Václava Malého.
K: Věříš vlastně v život po porodu?
S: Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné , že život po porodu existuje. Můj život tady je tu jenom proto, abych rostl a abych se připravil na život po porodu, abych byl dost silný na to, co mě čeká.
K: To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by měl vlastně vypadat?
S: Ani já to nevím přesně. Ale určitě tam bude mnohem víc světla než tady. A možná, že dokonce budeme běhat a jíst ústy.
K: To je přece úplný nesmysl. Běhat, to přece nejde. A jíst ústy, to je úplně směšná představa. Máme přece pupeční šňůru, která nás živí. A mimo to je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je krátká už teď.
S: Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jsme na to zviklí.
K: Vždyť se ještě nikdo zpoza porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu.
S: Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat. Ale v každém případě uvidíme maminku a ona se o nás postará.
K: Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako být?
S: Vždyť je tu všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní, jejím prostřenictvím. Bez ní vůbec neůžeme existovat.
K: To je pěkná hloupost! Z nějaké mámy jsem neviděla ještě ani kousíček, takže je jasné, že nemůže existovat.
S: Někdy, když jsme úlně zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá. Nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím tomu, že náš skutečný život začne až potom...