Psal jsem tady o všem možném, to ví asi ti, kteří mě četli. Začalo to s tématy o inteligenci, lidské osobnosti, snažil jsem se diskutovat i o něco z mála politických problémech, vzdělávání, o kultuře a dostal jsme se až k sexualitě. Proč jsem to vlastně řešil? Všechno s to týká mě a já bych naposled na pravou míru uvedl, kdo vlastně jsem a možná tak lépe pochopíte, kde je můj problém.
Tak školu jsem řešil proto, protože byla v podstatě celé dětství a mládí mým problémem. Neměl jsem ji příliš v lásce, ten drilll, stres apod. Na základní škole jsem byl takový ten střed, později trochu slabší střed a na střední škole už opravdu slabý a bez zájmu o studium. Zajímali mě jiné věci, ale já vůbec nemyslel na to, že se jim třeba nebudu moci věnovat-hudba, že třeba nejsem tak dobry, nebo prostě nejsem k tomu vyvolen. Jak jsem psal, po neúspěchu na střední škole (technický obor, musel jsem ji opustit, důvod=špatný prospěch) jsem chtěl sice studovat na konzervatoři, to však nevyšlo a tak jsem později dělal dálkově gymnázium, zprvu státní. Jenže zde jsem narazil, bylo to pro mě příliš obtížné, hlavně matematika a angličtina, přes angličtinu jsem se sice dostal (z milosti), ale matematiku jsem už v druhém ročníku nezvládl. Potom se objevila možnost studovat na soukromém gymnáziu. Bylo o dost lehčí, jak v čem, ale v matematice a angličtině zásadně. Takže se mi výsledky i díky mé motivaci zlepšily, ale i tak, angličtinu jsem ukončil jen průměrně a s matematikou jsem válči celou dobu, musel jsem dřít na 3, nebo na 4, navíc jsem neměl. Je vám jasné, že za normálních okolností bych maturitu vůbec neměl! Už na základní škole mi byl doporučen učební obor-nematuritní, já jsem zvolil něco, na co jsem neměl předpoklady.
Maturitu jsem tedy při troše snahy zvládl, o všem já to dělal jen kvůli tomu, že jsem chtěl studovat dále. Třikrát jsem byl na univerzitě a třikrát jsem ji musel po prvním semestru ukončit, přišli problémy, neměl jsem dostatek času a zkoušky bych už nedal, nebyly to žádné těžké obory.
Mé konstatování je následující, vše se zaseklo u mě kvůli tomu, že jsem si vymyslel něco, co možná ani nechci, ale že to ode mně někdo očekával, že prostě naplním jeho představu a budu tím, nebo tím. Jako dítě jsem byl skromný, a pomýšlel na jiná povolání, z mého pohledu směšná. Ale myslím, že jsem byl rozumnější. To gymnázium byl omyl a ačkoliv mi to tenkrát něco dalo, tak jsme prakticky nedouk, nic neumím. Co teď? Opravdu na studium na vysoké škole nemám předpoklady, měl jsem hrozně nízký percentil z OSP (testy studijních předpokladů), byl jen necelých 4, opravdu! Těžký podprůměr, ono to prý sice úplně nekoresponduje s IQ, ale ani mé IQ asi nebude bůhví kolik, už jsem tady o tom psal, viz mé příspěvky. Jasně, napíšete že nezáleží na tom, ale něco to určuje, třeba to, že mi dělala problém matematika a cizí jazyk. Já samozřejmě neznám jeho přesnou hodnotu a testy jsem si dělal jen ze zábavy-hodnoty byly různé.
Teď k tomu podstatnému. Já jsem se práci vyhýbal a byla to má velká chyba, bylo tam mnoho úhybných manévrů. kdy jsem něco studoval, potom to zase končil a nic z toho nebylo. Už se za to stydím, utekli roky a já nemám nic. Psal jsem že to změním, a už jsem to udělat měl, leč zatím se tak nestalo. Teď už jsem se na sebe nazlobil a začnu okamžitě hledat práci, začnu něco dělat hned. Já si nemohu vybírat, co asi mohu dělat dnes s gymnáziem, to je všeobecné vzdělání a navíc píši, že to nebyla žádná těžká škola, naopak. Nechci kancelář a stejně bych se tam ani nedostal, nezajímají mě žádné podivné profese. Měl jsem dělat řemeslo, ale otázka jaké, já se těžko rozhoduji. Chybí mi praxe, chybí mi škola, uvažoval jsem udělat si dálkově nějaký učební obor, ale chtěl bych to co nejrychleji. Nebo se mám na to vykašlat a snažit se nějak protlačit s tou maturitou, ale co mohu dělat? Práce někde v obchodě, fast foodu, nebo dělník někde u pásu? Opravdu toho není moc na výběr, a platy jsou různé. Není to práce mých snů, ale něco dělat musím. Psal jsem o zahraničí, ale nemám nějak odvahu, vidím pro a proti, ale možná po čase by to šlo, toto jediná má cesta.
A k té mé sexualitě? Jsem bisexuál, navíc, ne homo, jak jsem psal, u mě je to více komplikované, ani ryba, ani rak. Je to mé prokletí!
Co si o tom všem myslíte, máte na to nějakou radu? Díky. Nebudu už zakládat žádné nové diskuze (příspěvky), napíši až potom, jak jsem dopadl. Já vím, že jsem se stále vyhýbal řešení svého života, že se hrabu v minulosti, vím že je to špatně, ale dělám to.
